Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hezký kozy

5. 06. 2011 18:40:35
Procházka před nedělním obědem je fajn. Je fajn v tom případě, že je venku hezky, že máte dobrou náladu a netáhnete s sebou celotýdenní nákup.

Bylo hezky (pokud za ,,hezky“ označíme teplotu kolem 28 stupňů, kdy já osobně nejradši zalezu za žaluzie a dopřávám si Míšu), náladu jsem také neměla nejhorší a pokud nepočítám pár drobných, mobil, klíče, knížku a litr zteplalé vody, netáhla jsem s sebou téměř nic.

V uších Láska od Nat King Colea, na sobě šortky těsně pod zadek a dlouhé triko umožňující větru, aby ovíval mé bříško těžce vypracované svaťákem, každopátečním pivečkem a každodenními nanuky do prostě úžasného tvaru stylu ,,pozor – POHOV!“. Na nose obří muší brýle, které schovají majitele před okolním světem a zároveň mu ukážou okolní svět v nových, paprsky nezkreslených, barvách.

Ve městě jsem zařídila nutné pochůzky (po obchodech s věcmi, které si nemůžu dovolit) a podle míry zaplněnosti – respektive nezaplněnosti – žaludku jsem usoudila, že je čas odebrat se na oběd. Udělám něco pro zdraví, řekla jsem si, nenastoupila do trolejbusu, který by mě dovezl skoro až před vchodové dveře, a vykročila pravou nohou vstříc tomu pohodovému nedělnímu předpoledni.

Nasadila jsem takové tempo, aby mne vznikající proud větru odrazoval zakotvit na nejbližší trolejbusové zastávce a čekat na další trolejbus, a abych zároveň stihla pozorovat okolní svět. Ne, nebudu popisovat okolní přírodu, to, jak se teplý červnový větřík opíral do korun stromů a jak mi veverky, ti malí čiperní tvorečkové, zpříjemňovaly cestu. Já si totiž užívala trochu jiných, i když také přírodních, krás. Nejeden chlapec či muž vyšel totiž přivítat nový den, a protože ten den byl nejen nový, ale i horký, vyšel si ten nejeden chlapec či muž jen tak v kraťasech.

Jako příznivec nových horkých dnů s nejedním chlapcem či mužem v kraťasech, jsem si cestu začala užívat a povzbuzená letními hity z předešlých let, které mi zrovna hrály do uší, jsem přidala do kroku a (vlny) do boků.

Dívka, pochodující vstříc slunečním paprskům, se ovšem nemůže omezit jen na vlnění boků, zvláště, když přeladí přeslazený hlas Enriqua Iglesia na latinskoamerické rytmy. Píseň Djobi Djoba vyzvala i má ramena k tanci! O to víc jsem se do ramen opřela, když jsem si vzpomněla, jaký měla úspěch minulou páteční noc.

Očekávaný sukces se dostavil i dnes. Parta dělníků, kolem níž jsem procházela, byla těmi kreacemi tak unešena, že můj taneční výkon ocenila milým a snad i pravdivým zvoláním: ,,Hezký kozy!“

Z dopoledního výletu jsem si domů tedy donesla krom klíčů, mobilu, drobných, knihy a litru zteplalé vody i úsměv na tváři... a jako bonus pár čerstvých puchýřů!

Autor: Kateřina Dufková | neděle 5.6.2011 18:40 | karma článku: 24.18 | přečteno: 4577x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Vlastík Fürst

Co na mne štěkáš?

Už jste někdy jedli psa? Prý, když je dobře upraven, chutná stejně výtečně, jako dobré srnčí. „Nakonec, srnci i psy štěkají“, říkal jeden pán v šalině, „tak v čem je problém?“

18.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 169 | Diskuse

Radek Kovář

Jsem legenda a je to fajn!

Je tomu už dost dlouho, kdy jsem naposledy pocítil silné vnitřní uspokojení nad výsledkem vlastního pracovního, sportovního či jiného tvůrčího snažení. Až před nedávnem a zcela bez varování.

18.8.2017 v 20:10 | Karma článku: 6.77 | Přečteno: 191 | Diskuse

Jan Jílek

Každýmu jeho nebe

Smutný týden. Umřel kamarád. Jeden z mála, které v Praze mám. Takže mi všechny potíže v týdnu nastalé připadají jako malichernosti.

18.8.2017 v 19:33 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 190 | Diskuse

Kateřina Prachařová

Záhada posledních tří kilogramů aneb Co v těhotenství sníš, po porodu jako když najdeš

Záchvat sebereflexe mě obvykle popadá ve třech případech: Když po delší době vidím kamarádku, která vypadá zkrátka úžasně. Když je mistrovství světa v atletice. A když se vidím na aktuální fotce. To vše se teď stalo.

18.8.2017 v 16:02 | Karma článku: 9.21 | Přečteno: 215 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Troška ,,panwerichování"

,,...ono se ńák s lidskou blbostí a tupostí bojovat musí. ...ta bitva s lidskou zlobou, která právě vyvěrá z lidské tuposti a blbosti, to je bitva, která se nedá vyhrát. Ale nikdy se nesmí vzdát, protože kdybysme jí vzdali, tak .

18.8.2017 v 15:34 | Karma článku: 10.74 | Přečteno: 255 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2852
Dobrý podvečer, jsem studentka posledního ročníku gymnázia. Už odmala ráda čtu - knihy, noviny, časopisy jako Respekt, Reflex, Epocha. A snad i to mne přivedlo k psaní. Slohy jsem mívala vždy na výbornou a ráda jsem si psávala ,,do šuplíku". Pero mi z ruky sebrala až střední škola, kde jsou před úvahami, esejemi či fejenoty upřednostňovány zápisy, výpisky a krátké věcné odpovědi v písemkách. I přes to mírné zakrnění se hlásím na žurnalistiku (v kombinaci s jinými obory) na vysoké školy.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.